J-Rock and anime World by Yumina

Ve světě Gusher No Binds Me je kompletní povrch Země natolik nehostinný, že lidstvo bylo donuceno přemístit se pod povrch a vybudovat infrastrukturu kompletně od začátku. Může se zdát, že systém rozdělení měst do více pater, mezi kterými se obyvatelé přemisťují výtahy, není vyřešen úplně dokonale, nicméně funguje to naprosto spolehlivě a díky přísným zákonům a všudepřítomných strážců z Úřadu pro Dohled se jakákoli sebemenší chyba může vyskytnout jen zřídkakdy. Luchino, dívku s telepatickou schopností, respektování zákonů nebaví a i když je včas varována před nebezpečím příchodu vládních vojáků, tvrdohlavě si v obřím tunelu, představujícím náměstí, protizákonně zapálí cigaretu. Když ji v momentě příchodu hlídky nepozorovaně zahodí, ještě netuší, že dala do pohybu běh událostí zakončený velikým požárem s obrovským počtem obětí na životech. Při cestě výtahem do jednoho z vyšších pater se po chvíli mezi cestující přidají i dva střežení nebezpeční zločinci v řetězech, pro které je náhlý výbuch, jenž zapříčiní zastavení výtahu, poslední šancí na vysvobození před vykonáním rozsudku.

Ve stejné době, co Vincenzo Natali natočil svůj celovečerní debut, stvořil ještě krátký tematicky nijak odlišný film Elevated odehrávající se kompletně ve výtahu. Tím jakákoliv další podobnost s The Bottled Fools končí, protože obsahově i žánrově je o něčem zcela jiném, nicméně už to, že výtah je jediným místem, kde se děj odehrává, dělá z Elevated snad jediný film, ke kterému se dá snímek Hiroki Yamaguchiho přirovnat. Ačkoliv jeho alternativní název je Hellevator, nejedná se překvapivě o výtah do pekla, ale o naprosto obyčejný výtah. A ještě překvapivější skutečnost je ta, že The Bottled Fools (TBF) není ve skutečnosti horror, nýbrž je to jakýsi zvláštní žánrový cestovatel s letmými náznaky splatteru a když už to vypadá, že by se mohl začlenit do jednoho z horrorových subžánrů, na poslední chvíli se ukáže, že jde o zcela něco jiného. Z komplexního pohledu se nejvíce blíží k netradičnímu sci-fi thrilleru.

Provedením, vizuálním stylem a vlastně i atmosférou se dá nejlépe přirovnat ke konzolové hře Metal Gear Solid. Jak v MGS tak i tady je děj zasazen do světa, kde má velké slovo armáda, potažmo její agenti, a ve kterém se vyskytují precizně vymyšlené charaktery, z nichž někteří mají nadpozemské schopnosti. Stejně tak by se tu dalo najít společné téma, jímž je národní bezpečnost. Pokud je pravda, že Hideo Kojima v současnosti hledá režiséra pro filmovou verzi svojí herní frančízy, o nikom vhodnějším než je Yamaguchi momentálně neví.

Počínaje havárií výtahu se děj zabývá konfrontací dvou vězňů, psychopatického kanibala a šíleného specialisty na výbušniny, s posádkou - sadistickým strážcem, hlavní hrdinkou Luchino, skrze kterou se dozvídáme pozadí ostatních pasažérů, vědce s kufříkem plným peněz, flegmatickým podivínem se sluchátky na uších, ženou s kočárkem a obsluhovatelkou výtahu, kterou její monotónní práce očividně poznamenala. Samozřejmě za situace, kdy se oba dva vězni osvobodí z řetězů, se jen těžko dá předejít ztrátám na životech, zvlášť když je strážce po chvíli úderem do obličeje zpacifikován. Při scénách obsahující grafické násilí se objevuje největší slabina, a tou je viditelně nízký rozpočet. Není se ale čemu divit když se jedná o nezávislý nízkorozpočtový film. Většina tvrdě vypadajících scén proto není vidět přímo, ale pouze částečně mimo záběr kamery, kdy občas vystříkne něco málo umělé krve. Zajímavé je, že u ostatního (vizuální stránka, hudba, herecké výkony) se nedostatek peněz neprojevuje vůbec.